IMUNOGLOBULINY

Imunoglobuliny jsou bílkovinné látky zajišťující imunitu organizmu. Jsou produkovány imunitními buňkami (leukocyty) a zajišťují ochranné reakce organizmu při jeho napadení infekcí.

Imunoglobuliny bojují zejména proti antigenům – látkám, které tělo hodnotí jako cizí. Navázáním imunoglobulinu na antigen vzniká imunokomplex, který je následně zlikvidován specifickými krevními buňkami.

Skládají se vždy ze čtyř řětězců aminokyselin – dvou identických lehkých a dvou těžkých. Tyto řetězce jsou navzájem propojeny disulfidickými můstky. Celá molekula imunoglobulinu má tvar písmene Y – svislá čárka jsou těžké řetězce a šikmé čárky jsou lehké řetězce. Místo spojení řetězců se nazývá závěs.

Lehký řetězec – má molární hmotnost okolo 23 000 g mol^-1. Počet aminokyselin v tomto řetězci je asi 212. Existují dva druhy – kappa a lambda a v jedné molekule imunoglobulinu je vždy jen jeden druh lehkého řetězce.

Těžký řetězec – existuje pět typů – alfa, gama, delta, epsilon a mí. Alfa a gama řetězce mají asi 450 aminokyselin. Mí a epsilon mají kolem 550 aminokyselin.

Třídy imunoglobulinů

• existuje celkem 5 tříd imunoglobulinů, které se od sebe liší svými vlastnostmi, jako je struktura nebo účinky v lidském organizmu

• důležitou vlastností rozlišující imunoglobuliny do tříd je struktura těžkých řetězců poutajících se k membránám leukocytů

Imunoglobulin A

Imunoglobuliny třídy A představují 15-20 % sérových imunoglobulinů. Nachází se v mléce, slzách a slinách. Vyskytují se ve dvou podtřídách – IgA1 a IgA2. IgA2 se od prvního liší strukturou – v závěsu nejsou řetězce propojeny disulfidickými můstky, ale nekovalentně.

Třída A se významně podílí na ochraně před mikroorganizmy a je produkována plazmatickými buňkami a B-lymfocyty.

Může interagovat jak s původci infekcí, tak s nádorovými buňkami.

Při nedostatku IgA je částečně zastoupen IgG a IgM. Nedostatek tohoto imunoglobulinu se nemusí projevovat příznaky, ale oslabenou imunitou, větší náchylností k alergiím, autoimunitním poruchám nebo nádorovým procesům.

Imunoglobulin D

Imunoglobulin D tvoří asi 1% imunoglobulinů. Vyskytuje se na membránách mladých B-lymfocytů. Jeho funkce zatím není zcela objasněna.

Imunoglobulin E

IgE je druh imunoglobulinu, jenž se vyskytuje pouze u savců. Je produkován plazmatickými buňkami.

Je důležitý v boji proti parazitárním infekcím. Projevuje se také u alergických reakcí.

Imunoglobulin G

Imunoglobulin G je nejhojnějším imunoglobulinem v krvi a tkáňovém moku. Má čtyři podtřídy.

Jeho důležitost spočívá v jeho schopnosti projít přes membránu placenty a dostat se do krve plodu. Tím zajišťuje jeho imunitu.

Svým působením snižuje účinky bakteriálních toxinů.

Imunoglobulin M

Je druhý nejrozšířenější imunoglobulin v krvi. Tvoří se v lymfatických buňkách, slezině a kostní dřeni. Je sekretován jako polymer tvořený 5-6 podjednotkami propojenými disulfidickými můstky.

Vyskytuje se převážně v krvi.

Je důležitý při neutralizaci virů a aglutinaci.

Imunoanalytické metody

Imunoanalytické metody jsou biochemické laboratorní postupy, jimiž se stanovuje koncentrace protilátek nebo antigenů v krvi.

Nejčastějším druhem stanovení imunoglobulinů je separace jednotlivých tříd pomocí migračních metod jako je elektroforéza nebo chromatografie.

Tzv. saturační analýzu využívají lékaři ke stanovení antigenů. Principem je soutěžení antigenu s označeným antigenem téhož druhu (enzymaticky – ensymeimmunoassay – EIA, radiačně – radioimunoanalýza – RIA nebo fluorescenčně – FIA) ve vazbě na protilátky.

----------------------------------------------------------------------

Interleukiny (IL)

Interleukiny sice nepatří do skupiny imunoglobulinů, ale jsou to látky rovněž bílkovinné povahy a rovněž se významnou měrou podílejí na obraně organizmu před chorobami. Interleukiny patří do skupiny cytokinů (!POZOR: neplést s cytokininy – rostlinnými hormony).

Mimo to, že se účastní imunity, regulují také interakce bílých krvinek (odtud název IL: inter – mezi, leuko - „týkající se leukocytů“). Nejsou však produkovány pouze leukocyty, dále např. epitelárními buňkami.

Některé interleukiny:

IL-1 – účastní se zánětlivého procesu, vyvolává jeho akutní fázi a horečku

IL-2 – růstový faktor T-lymfocytů

IL-3 – způsobuje růst a diferenciaci buněk kostní dřeně, používá se při její transplantaci

IL-12 – rozhoduje o typu imunitní odpovědi (makrofágová X imunoglobulinová)

IL-14 – kontroluje růst a proliferaci B-lymfocytů, inhibituje sekreci IgM a IgE

Využití interleukinů

Interleukiny našly značné využití v léčbě některých bakteriálních a virových onemocnění, významné využití IL je i v imunoterapii některých nádorů rezistentních na chemoterapii – např. melanoblastom.