Elektronový obal atomu (2)
ORBITALY A JEJICH ZAPLŇOVÁNÍ
Orbital je oblast elektronového obalu, kde je nejpravděpodobnější výskyt elektronu v daném okamžiku. Orbital je také definován jako plocha s konstantní elektronovou hustotou (někdy též hraniční plocha).
Druhy orbitalů
V první části článku o elektronovém obalu atomu bylo zmíněno, že druh orbitalů atomu závisí na jeho hlavním a vedlejším kvantovém čísle. Pro připomenutí je to takto:
n = 1 (K)
l = 0
orbital: 1s
-------------
n = 2 (L)
l = 0; 1
orbitaly: 2s 2p
-------------
n = 3 (M)
l = 0; 1; 2
orbitaly: 3s 3p 3d
-------------
n = 4 (N)
l = 0; 1; 2; 3
orbitaly: 4s 4p 4d 4f
PRAVIDLA O ZAPLŇOVÁNÍ ORBITALŮ
Znázorňování orbitalů
a) pomocí symbolů
n lx
n je hlavní kvantové číslo a udává zde vrstvu elektronového obalu
l je vedlejší kvantové číslo a udává zde druh orbitalu
x je počet elektronů v daném orbitalu
b) pomocí rámečků
s
p
d
f
V rámečcích se elektrony znázorňují:
a) opačně orientovanými šipkami (elektronový pár; opačná orientace šipek znázorňuje opačný spin)
b) úhlopříčkami (2 → elektronový pár)
Počty elektronů v jednotlivých druzích orbitalů
s ... max. 2 elektrony
p ... max. 6 elektronů
d ... max. 10 elektronů
f ... max. 14 elektronů
Hundovo pravidlo
Degenerované orbitaly (mají stejné n i l, liší se v m) se obsazují nejprve jedním elektronem, teprve potom se tvoří elektronové dvojice.
Pauliho princip
V jednom orbitalu mohou být max. 2 elektrony opačného spinového čísla.
→ v jednom rámečku mohou být tedy max. 2 elektrony
Výstavbový princip
Elektrony se obsazují nejprve do orbitalu s nejnižší energií.
Seřazení orbitalů dle jejich energie:
1s 2s 2p 3s 3p 4s 3d 4p 5s 4d 5p 6s 4f 5d 6p 7s 5f 6d 7p